Šílený únor a v jeho závěru zázrak

Mám za sebou šílený měsíc. Někteří lidé, kteří si oblíbili tyto stránky, mně v poslední době vyčítali, že sem nepíšu. Nedivte se... Kdybyste žili v tom, co jsem prožívala poslední měsíc já, tak byste se mně vůbec nedivili... Teď už je to všechno za mnou, tak vám o tom mohu vyprávět.

Na přelomu ledna a února jsem prožívala hodně těžké chvilky. Mnozí známí mně sice v lednu gratulovali, že jsem se stala šéfredaktorkou časopisu Krajem svatého Antonínka, ale já jsem jejich nadšení nesdílela. Ono sice zní pěkně, že je někdo šéfredaktorem časopisu, ale druhá věc je, jestli ho to uživí. Vzhledem k tomu, že je tato práce pouze na poloviční úvazek, tak to není žádná sláva. Na počátku roku jsem proto byla v pěkně hluboké depce. Nic nevycházelo. To byl také důvod, proč jsem se přihlásila do kurzu sanitářky. Řekla jsem si, že když se neuživím na plný úvazek jako novinář, musím si hledat něco jiného. Přemýšlela jsem, oč bude stále zájem, které služby budou zapotřebí. Dospěla jsem k názoru, že bude stále potřeba lidí, kteří se umí postarat a pečovat o druhé. To byl také důvod, proč jsem se přihlásila na kurz všeobecného sanitáře.

Zjistila jsem, že se v Brně otvírá pouze dvakrát až třikrát ročně. No a já se dostala hned do letošního prvního běhu. Po zaplacení nezbytného poplatku jsem začala s denním studiem. Zhruba do tří hodin jsem od rána seděla ve škole, odkud jsem pospíchala na internet vyřídit všechny potřebné maily. No a odpoledne a večer psala materiály do časopisu - den za dnem. "Volné" jsem měla jen víkendy. To jsem ovšem naháněla materiály a jezdila především po plesech, abych měla vše, co jsem si vymyslela, že v časopisu chci mít. Vydatně mi v tom pomáhal Filip. Některé fotky ale poslalo i pár nadšenců, kteří jsou ochotni dodávat materiály aniž by za to dostali zaplaceno. Velký dík na tomto místě patří hlavně Štěpánovi Mitáčkovi z Hluku a panu Gajovskému z Louky. Samozřejmě, že další materiály dodali také další externí redaktoři.

No ale kromě psaní a lítání po reportážích jsem samozřejmě také musela fungovat jako matka, takže jsem žehlila, prala a vařila. Kurz včetně praxe v nemocnici utekl jako voda a byly tu závěrečné zkoušky. Všichni mně tvrdili, jak to zvládnu,že to bude brnkačka... Vyučovali nás vesměs lékaři, kteří také seděli u zkoušek. Měli jsme tři předměty, přičemž v každém bylo zhruba pětadvacet otázek. Ty se tahaly jak u maturity. Člověk tam tedy nemohl přijít nepřipravený. Jo... Udělala jsem to, ale kdybych tvrdila, že to nebyly nervy, tak bych lhala. Velký dík patří všem, kdo se za mne modlili. Jejich modlitby mne přímo nesly...

No a aby toho nebylo málo, tak jsem musela po čtvrtečních zkouškách v pátek naklusat ke grafikům v Hradišti a dolaďovat časopis. Odpoledne byl až na pár chybějících fotek z Krojového plesu v Hluku hotový. Únorový fičák pokračoval v nedělním ránu, kdy jsem dělala v Brně závěrečné zkoušky z kurzu Duchovní doprovázení nemocných. Tento kurz jsem v Brně začala dělat už od září loňského roku. Tady jsme měli osmnáct otázek. Pokud by si někdo myslel, že ty zkoušky byly fraška, tak by se moc pletl. Hned v úvodu nám naše lektorka řekla, že doufá, že se nebudeme mezi sebou při testech bavit ani koukat do poznámek a papírů. V každé místnosti usedla jedna "hlídačka". V té naší seděla téměř vedle mne. Co člověk neměl v hlavě, tak měl smůlu. Ale taky to dobře dopadlo :)

Na konci února mám tedy rozšířené vzdělání o dvě profese. Mohu být sanitářkou v nemocnici a pokud by byl zájem, mohu také duchovně doprovázet nemocné. Pokud byste tedy o něčem věděli, ozvěte se :) Že jsem zvládla všechny zkoušky i uzávěrku časopisu, považuji za velký zázrak...

Ze včerejších zkoušek jsem jela do Hluku na Krojový ples. Byla jsem na takové akci poprvé a moc mile mne tam vše překvapilo. Byli tam úžasní a vstřícní lidé, kteří mě skvěle přijali, i když mne neznali. Kdo má zájem dozvědět se víc, tak fotky i s textem můžete vidět zde: 

https://aktualne.centrum.cz/domaci/regiony/zlinsky/fotogalerie/2011/02/27/jizda-v-hluku-se-blizi-novy-kral-se-predstavil/

https://www.ostrozsko.cz/aktuality/17711/

A tady jsou Filipovy fotky z Dětského krojového plesu v Hluku, který předcházel tomu velkému, večernímu. Je na nich jasně vidět, že se v Hluku umí bavit i ti nejmenší. Podle zaplněného sálu je zřejmé, že se o předávání tradic svým potomkům, dospělí starají dobře.

https://www.ostrozsko.cz/aktuality/17712/

Podle výše uvedeného výčtu teď už jistě chápete, že jsem tady fakt častěji a víc psát nemohla. Jeden známý mně říkal, že nechápe, jak jsem to všechno zvládala... Já to taky nechápu. Vlastně jo! Druhý známý zase říkal, že s pomocí Boží lze zvládnout vše. Takže potvrzuji - měl pravdu. Bez pomoci z nebe bych vše rozhodně nezvládla... Je to všechno zázrak... Jsem zvědavá, jak se vše bude vyvíjet dál.

Všechny Vás zdravím, děkuji za přízeň a přeji, abyste měli krásný týden bez zbytečných srážek s blbci a zlými lidmi....

Lenka