S Kyjovánkem na Taiwan, radost z dětí, novinky na Antonínku i Ostrožsku

Zdravím všechny, kdo se vytrvale vrací na tyto stránky, přestože v posledních dnech nejsou aktualizovány, jak bych si představovala. Když to řeknu jednoduše, tak prostě nestíhám. Momentálně jsem ráda, že se mně daříí aktualizovat web svého zaměstnavatele: www.ostrozsko.cz a farnosti, což dělám z čistého zájmu:

www.antoninek.cz/?page=aktualne Někdy, když nestíhám, tak si říkám, proč to vlastně dělám, jestli náhodou nejsem pořádnej magor, když to po mně ani nikdo nechce... No a k tomu dokončuji časák Krajem svatého Antonínka. Fakt vrcholím... Všechno musím stíhnout do konce příštího týdne. Třetího července totiž odlétám s Kyjovánkem na Taiwan, kde budou reprezentovat naši zemi, protože jsou špičkový soubor. Kromě toho všeho jsem ale psala třeba také rozhovor se zpěvákem Martinem Chodúrem a ještě před odletem musím taky napsat rozhovor s ředitelem a majitelem Kliniky reprodukce ve Zlíně Davidem Rumpíkem. Bylo to moc zajímavé povídání... Zatímco rozhovor s Chodúrem vyjde v měsíčníku Náš Zlín v srpnu, s Davidem Rumpíkem až v září. Všechno chci ale udělat ještě před odletem na Taiwan, abych měla vyrovnané své závazky. Nerada bych nedodržela své slovo...

Že ale na Taiwan letím, tak tomu budu věřit až budu sedět v letadle. Přiznám se, že si toho moc vážím, že si vedoucí Kyjovánku vzpomněli právě na mne a oslovili mě, jestli bych je na daleké cestě doprovázela a vše dokumentovala fotoaparátem i slovem. Na druhé straně si ale také uvědomuji tu obrovskou odpovědnost, aby se vše podařilo co nejlépe. Snad to s pomocí Boží klapne. Přátele, kteří čtou tyto řádky, prosím, aby na mne vzpomněli v modlitbách.

Můj život ale není v poslední době jen práce a veliké starosti. Zažila jsem také velikou radost. Filip v pondělí ve Sloupovém sálu Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě převzal ocenění Student Zlínského kraje. Byla to veliká sláva. Dokonce dojel i pan hejtman Stanislav Mišák. Víte, Filip není  žádný šprt. Spíš vždy patřil mezi studenty, kteří na studium kašlali... A najednou takové ocenění... To víte, že to nebylo za samé jedničky na vysvědčení! Pokud by to bylo podmínkou, tak takové ocenění nikdy nezíská. Jemu vždy stačilo, aby nějak prošel ročníkem. Onu cenu dostal za výhry v různých fotografických soutěžích. Hlavně asi za Czech Press Photo v kategorii junior.

Jak říkám... Sláva to byla veliká. Moderátor dělal s úspěšnými studenty rozhovory. Každého se mimo jiné ptal, komu by oni sami ono ocenění dali. Padaly tam takové moudré odpovědi, jako že učitelovi, panu ředitelovi, trenérovi... No a když se dostal k mikrofonu Filip, tak řekl, že by tu cenu dal své mamce, která je taky fotografka, je tady a fotí (ukázal na mne!!! ), podporuje ho a nebýt jí, tak by těch úspěchů  nikdy nedosáhl. Celý sál se koukal na mne a já, kdybych se uměla červenat, tak bych byla červená až na zadku, jsem měla jen stáhlou smyčku v krku a chtělo se mně moc brečet. Nemohla jsem ale, protože jsem musela fotit...A tak jsem pak jen po předání oné ceny přešla až dozadu sálu a tam si otřela z očí slzy, protože je nešlo zastavit. Hlavou mně letělo, jak měl Filip v útlém dětství problém a vůbec nebylo jisté, jestli bude chodit. Musela jsem s ním v roku cvičit Vojtovu metodu a nebyla to žádná sranda. Jak to pak vůbec nebylo lehké, když jsme před pěti lety zůstali sami dva v obrovským baráku. Byli jsme sami dva na radosti i starosti, které život přináší.

No a kdesi vzadu byly také obavy a strach, jestli druhý den udělá ústní zkoušky v oboru fotograf. Jo... Dnes už vím, že je udělal. Dokonce na jedničku. Nemyslete si ale, že by se nějak šprtal... Kdepak! Kašlal na to... Ze soboty na neděli se vrátil z nějaké pařby nad ránem a já měla nervy v kýblu, že se neučí.. Pořád říkal, že bude mít štěstí... A fakt ho měl... "Mami,vytáhl jsem si čtyřku. Hned jsem si říkal,  že to bude určitě něco dobrého, protože jsem se čtvrtého narodil." A fakt to byla dobrá otázka - portrét. "Napovídal jsem jim toho kotel. A mohl jsem ještě dál povídat, ale to už se dívali na budíček, protože už bylo po limitu. Taky jsem udělal fórek, takže jsem je rozesmál," vykládal mně po zkoušce do telefonu. A potom přišla SMS: "Mámo, tak jsem fotograf. Dal jsem to za jedna."

Dá se popsat radost matky? Nedá... To se musí zažít... To pochopí jen matky, které něco podobného zažily... Radost byla ale ještě větší, protože starší syn Honza obhájil svou bakalářskou práci a udělal v pondělí taky státnice. Už jsem to psala na Facebooku: Byla to prostě MEGA RADOST :) Už Vás nebudu unavovat. Tím vším jsem ale žila poslední dny. Nejen prací ale také radostí ze svých dětí, což je přece super ne?

Na závěr tohoto psaní dám pár odkazů na články, které jsem dávala na různé weby. Je to hlavně pro ty, kdo nechodí na Facebooku, kam to obyčejně hodím hned.

Tady jsou aktuální zprávy, co se v posledním týdnu dělo na Antonínku: 

https://www.antoninek.cz/?topic=druhy-den-duchovni-obnovy-na-antoninku a tady: 

https://www.antoninek.cz/?topic=antoninek-zazil-pred-domaci-pouti-zatezkavaci-zkousku a tady píšu o oslavě svátku svatého Antonína Paduánského: 

https://www.antoninek.cz/?topic=verici-na-antoninku-slavili-svatek-sv-antonina-paduanskeho tady je něco o pokračujících opravách farního kostela v Blatnici: 

https://www.antoninek.cz/?topic=oprava-kostela-pokracuje Na stránkách mikroregionu Ostrožsko se zase zájemci dočtou třeba o Horňáckém kosení, kde fotil Filip: 

https://www.ostrozsko.cz/aktuality/18644/ zajímavá byla ale i módní přehlídka v Blatničce: 

https://www.ostrozsko.cz/aktuality/18636/ Poprvé jsem se pak zúčastnila Antonínkového kosení v Ostrožské Lhotě: https://www.ostrozsko.cz/aktuality/18645/ Pořád říkám, že ve Lhotě jsou perfektní lidé. V pátek se jim tam podařilo otevřít úžasný víceúčelový dům, jehož součastí je také nádherné muzeum. Zdaleka ale nejde o samoté muzeum. Fascinovali mne především lidé ze Spolku přátel historie Ostrožská Lhota. Je tam spousta nadšenců. Někteří z nich hledají archeologické nálezy po katastru obce i okolí třeba už čtyřicet let. Jsou tam ale i mladí zapálení chlapi, kterým v pátek při otevření muzea svítily oči radostí... Více zde: 

https://www.ostrozsko.cz/aktuality/18728/ No a to zatím stačí... Zítra je na Antonínku Hlavní pouť, na které bude kázat a odpoledne mít přednášku skvělý kazatel P. Vojtěch Kodet. Až o tom něco napíšu, tak sem dám link. Také musím napsat ještě čerstvé informace o Kyjovánku. Jo Kyjovánek byl také důvod, proč jsem si změnila záhlaví tohoto webu. Jo, jo... Jsou úžasní. Pokud s nimi fakt odletím, tak sem budu dávat pravidelné zpravodajství, co zažíváme při putování po daleké zemi...

Na závěr všem přeji radost a pokoj v srdci Lenka