Ranní "procházka" oborou

Mám za sebou šílený den a vlastně i celý víkend. V sobotu jsem absolvovala čtyřhodinovou obchůzku s krojovanou chasou ve Strážnici a do jedné ráno jsem pak zpracovávala a vybírala fotky. Druhý den následovala hodová mše svatá v Kozojídkách. Odpoledne jsem zase vybírala fotky z Kozojídek a bylo také zapotřebí vše napsat. Do postele jsem se dostala někdy kolem půlnoci s tím, že dnes ráno musím brzy vyrazit do radějovské obory, kde myslivci a lesáci vytláčeli zvěř, aby poté postavili plot a zvěř nemohla zpět. Napsali mně, že je sraz u brány v Mlýnkách. Když jsem jim volala, že nemám tušení, kde to je, poslali ochotně obratem mapu... Nakonec jsem ale stejně raději z domova vyjela už před půl osmou, i když byl sraz až v devět. Po cestě jsem totiž musela vyřídit ještě dva telefonáty kvůli jinému článku. Naštěstí jsem se všem dovolala...

Na místo jsem dorazila o půl hodiny dřiv a naštěstí jsem nikde nezapadla... Prý tam vede k bráně asfaltečka... Prd asfaltečka... Byla to jen zpevněná cesta, na které byly místy pěkné hrby, takže jsem měla hrůzu, abych něco neurvala z auta, které je hodně nízké. Naštěstí se tak snad nestalo... Sotva jsem stačila otočit auto a zaparkovat tak, aby se kolem mne dalo projet, začali svými vozy přijíždět první myslivci. Nakonec jich bylo s lesáky i učni okolo osmdesáti. Jejich úkolem bylo vytvořit rojnici v délce téměř dvou kilometrů a pomalu postupovat lesem, vytlačit zvěř ven a postavit plot, který byl na konci již připravený na zemi.

Nafotila jsem je při nástupu i jak se začali rozcházet do lesa. Těžce jsem zvažovala, jestli to pak nezabalit. Muž, který všem velel, mně řekl, že u plotu budou asi za hodinu a půl, protože nemohou jít rychle, aby měla zvěř čas v klidu odejít. Byla jsem pod tlakem dnešní uzávěrky a měla obavy, že nebudu stíhat vše napsat. Nakonec jsem ale v lese zůstala. Bylo mně jasné, že chlapy se zvěří dohromady nevyfotím, a že nejvíc vypovídající fotky z této akce budou při vztyčování plotu.

Na jazýčku vah pro mne bylo také rozhodující, že se akce účastnila redaktorka z konkurenčního deníku, která se rozhodla, že půjde s myslivci. Přestava, že bude mít lepší fotky než já, mně nedala a vyrazila jsem do terénu taky. Po celou dobu jsem se ovšem nervózně dívala na hodinky a z krásné podzimní přírody toho moc neměla. Když jsme dorazili k onomu plotu, kde jsem si představovala, že se dají udělat nejlepší fotky, zjistila jsem, že u cesty, kudy jsem šla, je postavený a o pár desítek metrů dál už ho chlapi hodně rychle staví. dala jsem se na útěk směrem k nim. Přestava, že vysněné fotky neudělám, i když jsem mašírovala víc než hodinu oborou, byla šílená. Řítila jsem se nejdřív dolů ze stráně a potom zase nahoru. Všude bahna, které ujíždělo a šplíchalo na všechny strany. Stihla jsem to ale! Doběhla jsem včas a fotky se podařilo udělat. Docela v šoku jsem pak po své nemalé námaze a úsilí zjistila, že kolegyně z konkurence zůstala stát způsobně na silničce a povídala si v pohodě s jedním lesákem aniž by udělala jakoukoliv fotku z oplocování obory, o čemž měl být vlastně celý článek. Fak jsem to nechápala... Směrem ke mně pak jen prohodila, že teď zase půjdeme hodinu zpátky... "No já hodinu určitě nepůjdu,protože spěchám, jelikož máme uzávěrku," odtušila jsem, hodila foťák do batohu a dala se do klusu. Zpáteční cestu jsem zaběhla na necelých dvacet minut. Možná to byla jen čtvrthodinka. Do auta jsem usedala zpocená jako myš a zablácená až po stehna. Ty rifle jsem  neděli prala... Do redakce jsem to stihla v pohodě a i článek se zrodil bez velkých porodních bolestí, tak snad mně zítra někdo nebude volat, že je něco špatně...

A perlička na závěr... Víte, jakou fotku dala na webové stránky ke svému článku ona kolegyně? Píchli tam dva ilustrační snímky jelenů.... Jen nechápu, proč se vlastně hnala lesem tam a zpět... Asi to brala jako pěknou vycházku... Já jsem si říkala, jestli mně někdo v redakci řekne, že jsem to měla dobrý, když jsem se mohla ráno procházet lesem, tak mu asi rozbiju hlavu...

Všechny zdravím a přeji v práci méně bláta na šatech než jsem měla po dnešní reportáži já.... Lenka