Přírodní živel a solidarita

Ve středu dopoledne mně starostka Blatničky vyprávěla, jak se obcí v sobotu prohnala přívalová vlna. "Naštěstí ale voda nezaplavila žádné domy," pochvalovala si. A hned jedním dechem upozorňovala, abych o tom napsala, že by pak mohli snázeji získat dotace na protipovodňová opatření. Že také potřebují dokončit opravu koryta potoka, protože ta si teď vyžádá náklady pár set tisíc korun, ale pokud přijde nějaká větší voda, mohou být náklady hned v milionech. Slíbila jsem, že o všem napíši.

Odpoledne mně přišla SMS, že je v Blatničce povodeň. Sedla jsem se synem do auta a jeli jsme se tam podívat. Přijeli jsme v okamžiku, kdy už voda opadala a lidé likvidovali škody. Všude byly nánosy bahna, které bylo zapotřebí odklidit. Do práce se pustili snad všichni v dědině. S vervou pomáhali i puberťáci. Ano, v Blatničce jsem ve středečním podvečeru viděla spoustu hrůzy, kterou během necelých dvaceti minut napáchal přírodní živel. Všechnu tu hrůzu ale překryla neuvěřitelná solidarita lidí, kteří přispěchali na pomoc. Ve vzduchu nebylo cítit zoufalství, vztek, bezmoc a už vůbec ne nějakou škodolibou radost. Byla tam jen spoluúčast a touha pomoct všem postiženým, jimž voda vtrhla do domů, garáží a sklepů. Obyvatelé Blatničky ten den dostali jedničku za lidskost. Neštěstí je semklo dohromady a zvítězilo nad zlem, které tentokrát přinesla příroda. V Blatničce bylo cítit a vidět na každém kroku, že láska je silnější než zlo... Smekám před všemi, kdo nelenili a přispěchali na pomoc... Mezi tím vším zlem, se kterým se nějak v poslední době setkávám na každém kroku, bylo spontánní jednání obyvatel Blatničky milým pohlazením po duši...

Díky vám všem... Lenka

A tady se můžete podívat, jak to v Blatničce vypadalo: