Přejetý cyklista...

Minulý týden snad všemi médii proběhla zpráva, že mezi Vnorovy a Strážnicí ožralý řidič automobilu Nissan srazil šestatřicetiletého cyklistu. O nehodě jsem věděla záhy, protože vdova po zemřelém muži, je kolegyní mé kámošky, takže jsem se také dozvěděla, že po cyklistovi zůstaly tři malé děti. Teprve později prosákly informace, že za volantem seděl manžel známé atletické reprezentantky Heleny Fibingerové, pětasedmdesátiletý Jaroslav Šmíd, jemuž policisté naměřili 1,3 promile alkolholu v krvi. Údajně ho vůbec nezajímalo, jak na tom sražený cyklista po nárazu vozu je. Údajně se roloval po středové čáře a na pomoc mu přišla osádka protijedoucího automobilu, zatímco opilý stařík zůstal sedět v autě. Údajně pak byl arogantní a nijak svého činu nelitoval.

Bylo mně z toho ze všeho na nic... Na autonehodu veřejnost brzy zapomene, ale děti i jejich maminka se budou se ztrátou milovaného tatínka vypořádavat celý život. Na ženu zůstane starost o celou rodinu včetně splátek na domek, který si manželé společně postavili.

Mezi lidmi se přitom už v pátek začalo povídat, že měl mít také cyklista alkohol v krvi, když jsem ale volala policejnímu tiskovému mluvčímu, tak mně řekl, že rozbory krve přejetého muže ještě nemají... Nechápu, jak někdo může bez ověřených informací vypustit takový blud??? Takovou neomluvitelnou pomluvu, která šíleně ubližuje  nejen mrtvému, který se už nemůže bránit, ale také pozůstalé manželce a dětem. 

Paní se mnou dnes chtěla mluvit, aby se lidé dozvěděli pravdu. Věděla jsem, že to bude zase jedna z těch těžkých reportáží, kdy nepůjde vytáhnout z kapsy diktafon a něco si během pár minut nahrát. Nakonec jsem se u nich v domku zdržela téměř hodinu a půl a bylo to fakt těžký....

Viděla jsem zlomenou ženu...

Viděla jsem tři děti se šíleně smutnýma očima...

Viděla jsem plata Lexaurynů...

Viděla jsem potoky slz....

Viděla jsem parte, ze kterého se usmívala tvář mladého usměvavého kluka...

Viděla jsem v kuchyni jídelní stůl a na něm fotku táty, který už nikdy nepřijde domů....

Viděla jsem ledničku s fotkou šťastného muže objímajícího svou ženu...

Viděla jsem a zažila smutek, který se v tom domě dal krájet...

Viděla jsem v očích dvaatřicetileté vdovy otazníky, proč jsou lidé tak zlí a šíří o jejím manželovi hnusné pomluvy...

Viděla jsem bolest, kterou nešlo nijak utišit...