Předvánoční dárek

Dnes jsem si udělala v předvánočním bláznění čas, zastavila se, abych napsala tento dopis svým přátelům a známým. Chtěla jsem Vám říct, že Vás mám všechny ráda, i když to tak možná někdy nevypadá… Občas prostě řeknu věci, které bych říkat neměla… Jenže obyčejně to zjistím až když jsem je už vyslovila… Dotyční jsou v tom lepším případě naštvaní a v tom horším vnitřně zranění. Kdo to o mně ještě neví, tak jsem mu chtěla říct, že mnohdy řeknu věci, jimiž v žádném případě nechci zranit… Jen prostě mluvím rychleji než myslím. A to je průšvih… Říkám si, že jsem už dost stará na to, abych dokázala zkrotit ten neposlušný sval v puse…

Chtěla bych se proto omluvit všem, koho jsem jakýmkoliv způsobem zranila… Jen má omluva ale nestačí, když po těch někdy žhavých úderech jazyka zůstaly druhému rány na duši… A tak jsem si dnes ráno přivstala a zamířila do kostela na mši svatou… Nedovedete si představit, jak nerada brzy vstávám… Byla to pro mne fakt oběť…. Musela jsem ale jít… Všechny jsem Vás v srdci nesla na tu mši a v duchu spolu s oběťními dary symbolicky položila na oltář, aby Pán uzdravil a narovnal to, co jsem zkazila… Já se mohu jen omluvit… Uzdravení ale dává Ježíš, a tak jsem Ho prosila, aby srovnal všechno, co jsem svým jazykem a možná i skutky zorala….

20. prosince 2008, poslední adventní sobotu Lenka