Pokračování putování za pamětníky

Tak jsme se dnes zase s Filipem vydali za dalšími pamětníky. Dvaaosmdesátiletá Marie Vyskočilová už na nás čekala. Pravda, myslela jsem si, že se jmenuje Bubenkařová, ale rychle mně vyvedla z omylu. "Mně to neuráží! Vyskočilů je v Blatnici moc, a tak nám začali říkat Bubenkařovi, protože tatínek mého muže Jan Vyskočil byli kapelníkem a hráli na takový malý bubínek a z toho vzniklo ono pojmenování. Osm let působil v Americe. Tehdy tam z Blatnice odjela celá krojovaná muzika. Hráli na Floridě," řekla hned v úvodu na vysvětlenou žena. Potom se rozvyprávěla a my nestačili koukat, co všechno v životě prožila. Vdávala se už v osmnácti letech, přičemž její muž František byl o osm let starší. Na svatbě vážila jen osmačtyřicet kilo, a tak se některé ženy obávaly, že život v rodině sedláka dlouho nevydrží, ale tetička Bubenkařova nakonec vydržela všechno. Spolu s mužem vychovali čtyři děti a dnes se raduje z dvanácti vnuku a stejného počtu pravnuků, přičemž třinácté je už na cestě. "Zažila jsem první republiku, válku i dobu kolektivizace. Doba nebyla nikdy lehká. Když nás ale přinutili podepsat vstup do družstva, vzali nám deset hektarů polí a odváděli koně, krávy i prasata, tak jsem ve stodole plakala," zavzpomínala na jeden z nejtěžších okamžiků života žena.

Dvaaosmdesátiletá Marie Vyskočilová, zvaná Bubenkařová, má ve své kuchyni nástěnku se svými dvanácti vnuky a dvanácti pravnuky, za něž se dvakrát denně modlí. Foto Filip Fojtík

Se svým mužem Františkem společně vychovali čtyři děti. Třináct let je už ale vdova. Foto Filip Fojtík

Zažila prvni republiku, druhou světovou válku i těžkou dobu kolektivizace, když jim komunisté ze stáje odváděli koně a krávy, tak ve stodole plakala... Foto Filip Fojtík

"Nedovedu si představit život bez víry v Boha," tvrdí pamětnice. Foto Filip Fojtík

"Jedenadvacet let jsem vstávala každé ráno o půl čtvrté, protože jsem chodila do družstva dojit krávy. Když se mně narodilo čtvrté dítě, musela jsem se do práce vrátit už tři měsíce po porodu. To jsem přitom měla doma dál měla ještě dva školáky a roční dcerku," vzpomíná Marie Vyskočilová. Foto Filip Fojtík

Kromě práce v družstvu zpívala Marie Vyskočilová také padesát let v chrámovém sboru. Foto Filip Fojtík

Vzpomínání Františka Bezděka

Nesmírně zajímavé bylo vyprávění sedmasedmdesátiletého Františka Bezděka. Jeho rodiče měli v Blatnici obchod a tatínek byl po válce starostou. Po komunistickém puči v únoru roku 1948 byl ale ihned odvolán z funkce a záhy rodině vzali také obchod. Syn František začal studovat vysokou školu, ale půl roku před ukončením, v době, kdy už pracoval na diplomové práci, byl ze školy vyhozen. Později se dozvěděl, že za tím měli prsty "aktivní" Blatničané. O pět let později přesto školu dokončil a po zbytek života se převážně věnoval výchově mladých lidí. Byl vychovatelem a později učil také na Střední zemědělské škole ve Strážnici. Spolu se ženou vychoval tři děti. Šestačtyřicetiletý syn František je salesiánským knězem.

Sedmasedmdesátiletý František Bezděk je už vdovcem. Dlouhé roky se ale staral o svou těžce nemocnou ženu.

 Foto 4x Filip Fojtík