Oslava narozenin, film Muži v naději a jiné...

Tak jsem se po docela dlouhé době dostala do kina. Přijel Johny s Katkou oslavit Johnyho pětadvacetiny, které má zítra. Byl to super den... Udělali jsme si jedenáctikilometrovou túru s mezistanicí ve vynikající cukrárně v Ostrožské Lhotě. Taky jsme se občerstvovali ze studánky pod Antonínkem - směrem na Ostrožskou Lhotu. Řekla bych, že tam teče mnohem lepší voda než na Antonínku. Má lepší chuť a je fantasticky vychlazená... Už o pár dnů dříve jsem se tam stavovala i s kolem a fascinovaně zírala na to, jak z trubky ze země stále vytékají litry a litry nové vody... Co by za to dali lidi někde v Africe...

Večer jsme pak vyrazili do veselského kina Morava, kde dávali film Muži v naději. Nic jsem o něm nevěděla. Jen mně známí říkali, že je dobrý. I lidí přišlo na Veselí docela dost... Kamera byla dobrá, pěkné světlo i solidní výkony herců. Jen příběh se mně nelíbil... Oč šlo? Když to řeknu úplně hulvátsky a zjednodušeně, tak prostě všichni se všema šuk...li. To mne fakt  moc nenadchlo, když člověk viděl, jak si partneři lžou, podvádí... Přesto tam byly scény, kdy se člověk musel smát a taky okamžiky, kdy se mu chtělo hodně brečet.

Co z toho všechno vyplynulo? No, že hojné střídání partnerů a užívání si sexu ze všech sil, nikomu vlastně nijaké štěstí nepřineslo. V konečné podstatě všichni toužili po "obyčejné" lásce, dobrém slovu, blízkosti druhého a jistoty, že jsou dotyční hrdinové milováni. Člověku z toho bylo spíš smutno, protože dnes tak žije mnoho lidí, ale štěstí, pokoj a radost v srdci jim to stejně nepřináší. Potěšilo mne, že mladí, kteří jsou ode mne o generaci mladší, řekli, že by tak žít nechtěli. Že je to dnes možná pro někoho "normální", ale jim by se takový život nelíbil, nelíbí...