O kamarádce, která dostala vánoční dárek s předstihem

S Jindřiškou se znám už bezmála dvacet let. Seznámily jsme se v dobách, kdy jsme obě dělaly novinařinu v Uherském Hradišti. Poté se ale Jindřiška odstěhovala do Čech, a tak jsme byly ve spojení spíše jen elektronicky. Po letech jsme se setkaly v jedné vinárně, když jsme obě pracovaly v Praze. Jindřiška je dobrý člověk, který se snaží každému pomoct. Měla jsem proto velkou radost, když jsem se dozvěděla, že se na podzim vrací zase na Slovácko. Před pár dny jsem se ale dozvěděla, že skončila v nemocnici. Další podrobnosti se ke mně nedostaly... Až včera, kdy na facebooku zveřejnila zprávu, kterou si zde dovoluji zkopírovat, protože mne hodně dostala a přinutila zamyslet se nad životem... Tady je:

Milí moji. Pár z vás mi píše, že jsem nějaká zavirovaná na fb. Jestli ano, nemám v tom prsty a budu se muset obrátit na správce, ať se na to podívá. Ale popravdě řečeno, je mi to i docela fuk.
Dostala jsem se na pokraj života a smrti a zítra to bude 14 dnů, co mně operovali na rozsáhlý nádor na mozečku. Proto ten "rádiový klid" na fb. Po 14 dnech života řekla bych v posledním procentu energie, které tělo mělo, naštěstí můj nový obvodní lékař pochopil vážnost stavu a konal, čímž byl tím z prvních andělů, kteří kolem mě v tom týdnu proletěli.
Řeknu vám, zlaté české zdravotnictví. Můj obdiv vůči sestrám, neurochirurgům, lékařům se zvedl o tisíc procent.Možná termín za minutu dvanáct zní nadneseně, ale je to tak. Sice mi odměnou za můj stav byla okamžitá výpověď z práce, ale takové prkotiny vedle záchrany života fakt neřeším.
Takže zítra to bude 14 dní, co jsem absolvovala několikahodinovou operaci mozku. Nádor o velikosti střední mandarinky zhruba 4,5x4,5 cm zrál prý několik let, čímž se pro mě vysvětluje mnohé. Po ní už je mi jen báječně, báječně a zase jen báječně. Od včerejška jsem doma a vím, že musím kapánek zkrotit svoji dynamiku a zvolnit krok.
Takže já jsem svůj vánoční dárek letos dostala o trošku dřív. A byl nezhoubný.