Nová práce pro Náš Zlín

Abych se nenudila a taky uživila :) , vzala jsem novou práci ve Zlíně. Od dubna se podílím na tvorbě měsíčníku Náš Zlín. Do výběrového řízení jsem šla spíš s tím, že pokud nebudu přijata, tak to bude možná i lepší. Proč? Dojíždět padesát kiláků do města, kde téměř nikoho neznám a začít tam dělat novinařinu, není zase až tak super...

Jak už to ale bývá, když člověk o něco příliš neusiluje, tak to dostane... V úterý jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata a dnes poprvé pracovně zamířila do Zlína. Před vyražením do terénu jsem si své nové působiště těžce mapovala na webu. Ještě že ten internet máme!!! Jednoho známého jsem přece jen objevila! Tiskovým mluvčím na magistrátu je můj kámoš ze zaniklé Naší adresy Zdenda Dvořák. Ten byl velmi ochotný a už mi začal posílat své tiskové zprávy.

Do města jsem přijela s předstihem, jak už u mne bývá zvykem, a začala si pěšky mapovat terén. Kroky mne dovedly k muzeu a aniž bych to tušila, zrovna tam probíhaly předváděčky různých lidových umělců. Všechno jsem si nafotila, seznámila se s pracovnicí muzea, co tu akci měla na starosti a předaly jsme si kontakty. Při odchodu jsem na schodech potkala další bývalou kolegyni z Naší adresy Blanku Kovandovou. Od té jsem se dozvěděla, že v muzeu vypomáhá, a že mně bude také posílat tiskové zprávy :) Hned mně bylo líp...

Pak jsem zamířila do íčka, kde jsem si nabrala materiály, abych věděla, co se ve městě v blízké době bude dít. Další pozitivní zkušenost jsem udělala se svými kolegy, kteří na mne byli moc milí a snažili se mně pomoct, jak jen mohli. Co si člověk může víc přát? Dávno už vím, že ne všude to takto funguje.

Dnes se mně tedy bude lépe usínat. Je jasné, že je přede mnou kotel práce, ale když jsem si začala své nové působiště prozkoumávat, tetelila jsem se blahem, kolik se tam děje zajímavých věcí, na které budu moct vyrazit a psát o nich... Jen bude těžké lobovat, co dát do časáku, který má jen šestnáct stran a z nich budu muset odečíst minimálně tři, na nichž bude inzerce...

To ale nevadí. Musím myslet na to, že mám za hrbem ještě časák Krajem svatého Antonínka, takže nudy se bát nemusím :) Jak ale říkám: Lepší je, když má člověk hromadu práce, než když nemá žádnou.. Valím spát, abych se zítra do všeho mohla vrhnout plnou parou :) Nová práce je pro mne svým způsobem dobrodružstvím a také výzvou. V čem? Že poznám nové město a lidi v něm, že se možná zase přiučím něčemu novému a získám nové zkušenosti... Tím pádem nezakrním a nezlenoším v něčem, co je zaběhlé, co už roky znám...

Všechny zdravím a přeji Vám, abyste měli také kolegy, kteří jsou na Vás milí a mají zájem Vám pomoct, jak jsem to dnes zažila já... Lenka