Nevhodné oblečení a čekání na fotku....

To zase byl den... Měla jsem jet fotit vypouštění rybníčku, jak tam přenášejí ryby a různé živočichy... Prý dojeďte po deváté... Tak jsem tam naklusala a nějak neodhadla situaci. Hned při vykročení z vozu jsem v bílých teniskách zapadla téměř po kotníky do bahna... To bahno bylo všude... A v rybníku bylo stále moc vody, tak jsem to vzdala a jela domů psát. Bylo mně doporučeno dojet za hodinku. Když jsem na místo dorazila znovu, tentokrát už v pořádných pohorkách, tak se mně zdálo, že vody je v rybníku pořád stejně. "Bude to ještě tak hodinku až dvě trvat," hlásili rybáři...  Znovu jsem se tedy otočila na podpatku a jela domů...

Když jsem ovšem na místo přijela potřetí a stále se tam nic nedělo, tak jsem myslela, že mne trefí šlak... Horší akci jsem už dlouho nezažila. Rybáři prý musí jet pro sítě, kterými budou ryby lovit... To zjistili až po několika hodinách... Když jsem u té louže čekala další hodinu, přijel nějaký odborník kouknout, jaké sítě budou vhodné... To už mně hodně tekly nervy... Odborník odjel a zase jsme hodinu čekali. Chlapi byli v pohodě. Seděli ve stínu a klábosili. Já byla nervní, protože jsem měla psát a místo psaní ztrácela čas čekáním... Nakonec jsem se výlovu nedočkala. Poprosila jsem jednu paní, která tam musela zůstat, aby udělala nějaké fotky a poslala mně je.

Při zpátečně cestě nešlo nevzpomenout na včerejšek, kdy jsem pro změnu jela dělat rozhovor s Otmarem Olivou. Přijal mě v dílně, kde při povídání pracoval, takže jsem měla záhy na bílých riflích stopy jakési pro mě neznámé hmoty, kterou plácal na formy... No co už... Dva dny za sebou jsem neodhadla oblečení ani obuv... To se mně dlouho nestalo. Moje chyba... Za ty roky už bych mohla být prozíravější... Je ale pravda, že setkání s Otmarem Olivou bylo úžasné. Čekání na výlov u zabahněného rybníku byla ale jen zbytečná ztráta času....

Všechny zdravím a přeji dobrý odhad situací Lenka