Mikuláš

Odpoledne jsem třídila fotky, které jsem udělala včera ve Vídni, když mně zavolal můj starší syn Johny. A prý co dělám... No co bych já asi tak mohla dělat, že? "Sedím u komplu a probírám se fotkama," zněla moje odpověď. A on na to: "Byl u vás Mikuláš? Co blbneš? Jakej Mikuláš? No Filda něco dostal do punčochy, ale za mnou a Mikuláš? Za mnou byl Mikuláš naposledy někdy před více než třiceti lety," odtušila jsem a stále nechápala, kam míří... A Johny zase: "A dívali jste se za okna? Oběhli jste už okna? Jejda! Jaký okna??? Kdo by nám tak něco asi dal???," já na to... "No tak se běž podívat za okno do taťkovy pracovny!!!!" naléhal na mne dál synek. A tak jsem se sluchátkem u ucha zamířila pár kroků do vedlejší místnosti, kam od té doby, co od nás před čtyřmi roky "náš taťka" odešel, vůbec nechodíme, je to prostě takové území nikoho... No a právě za tímto oknem jsem fakt našla "pytel" nejrůznějších dobrot...

Úplně mě to dojalo. Mladí tam toho "mikuláše" nechali, když u nás byli minulý týden na návštěvě... Co vám mám povídat... Udělali mně obrovskou radost, protože jsem něco podobného vůbec nečekala a právě proto mě tak potěšili....

Všem přeji, abyste měli každý někoho, kdo vás má rád, komu vám na vás záleží jako Katce a Johnymu na mně...

Díky moc!!!! Lenka