O pravé lásce a mozolech na kolenou...

Nedávno jsem byla na super přednášce, kde farář posluchačům připomněl, že nikdo není křesťan, pokud v něm není láska. Lidi mohou mít mozoly na kolenou od toho, jak pořád klečí a modlí se, ale pokud v nich není láska, je to všechno na nic. Takový křesťan prostě nepřinese žádné ovoce.

Potom vyprávěl o jedné věřící ženě, která je každou neděli v kostele. Jednou se ale stalo, že jí vážně onemocněla téměř devadesátiletá tetička. Tetička, která na ni nikdy nezapomněla. Nosila ji dárky už v době, kdy byla v peřince. A když pak vyrostla, přispěla také nemalou částkou na stavbu jejího nového domku. Neměla totiž svoje děti, a tak všechny těžce vydřené a našetřené korunky vrážela do svých neteří a synovců.

Teď jí ale bylo zle a potřebovala odvézt do nemocnice. Nikoho už neměla. Mladá žena ji ale nechala svému vlastnímu osudu. "Ať jede sanitkou! Vždyť všichni jezdí sanitkou! Že nemá župan? No a co! Však jí v nemocnici půjčí! Že je to jen  tenká hadra milionkrát vypraná, která pamatuje pacienty z doby těžkého komunismu? Jejda! Co má být? Vleze si pod peřinu! Že tam nemají peřinu, ale jen deky? No když jí bude zima, tak ji sestřičky dají i dvě!" argumentovala ve svém luxusním domě zabalená do tlustého, huňatého županu.

O pár hodin později se nechala dojmout a ronila slzy u televizního seriálu Pošta pro tebe. O Vánocích se také  rozlítostňovala povznesenou atmosférou, jak si musíme všichni pomáhat a být na sebe milí. Do prdele (pardón!!!), jestli si nebudeme vzájemně projevovat lásku během celého roku a vlastně i života, tak je to všechno na ho... Takže teď mluvím hlavně k věřícím: Po lásce nás mají poznat!  Po lásce... Ne podle toho, že si na sebe každou neděli navlékneme super hadry a odkráčíme do kostela... Jo.. To je dobrý, ale křesťany to z nás ještě neudělá... Ti mají být poznat po lásce... A tak si to všichni uvědomujme nejen o Vánocích, ale v průběhu celého roku, pořád, stále...

Když tak na to koukám, tak jedním z velkých křesťanů - s velký K - je můj brácha, i když o sobě tvrdí, že je ateista... Rozdává druhým tolik lásky, že by ji neodvezl ani ten největší náklaďák. Jak? Určitě ne sladkými kecy a "vlezprdelstvím"... Na slova je drsnej, ale přesto je láskou prolezlej skrz na skrz... V poslední době jsem to na vlastní kůži a srdce poznala v okamžiku, když mně nabídnul, že mně pomůže sehnat práci.. Neříkal, že mám být trpělivá, že mně Bůh pomůže... Ne. On mně nabídnul pomoc. Nejen prázdný kecy... Ano. Věřím, že mně Bůh pomůže. On si k tomu totiž používá i takový lidi, jako je můj brácha... Pokud by ale neměli otevřené srdce pro lásku, tak si je použít nemůže. A o tom to je...

Všechny zdravím a přeji Vám, abyste uměli lásku dávat i přijímat... Tu čistou lásku... Teď nemluvím o sexu....

Lenka