Kdo je magor???

Žijeme v divné době... Každé druhé manželství se rozvádí, nevěra rodičů je pro většinu školáků běžnou věcí. Berou to jako fakt, že je to prostě "normální", když má maminka nebo tatínek, popřípadě oba dva, nového partnera. Je to "normální", když se někdo rozvede. Už není ale příliš normální, kolik bolesti většina rozvodů s sebou přináší. Není to zranění jen pro jednoho z partnerů, který to obyčejně odskáče "trochu" víc než ten druhý. Mnohem větší zranění si do života nesou především děti. Lehké to ovšem není ani pro prarodiče, kteří se třeba po rozvodu nemohou se svými vnoučky stýkat stejně, jak tomu bylo doposud.

Zrovna dnes za mnou přišla kámoška a vykládala mně svou story. Také od ní odešel před pár lety manžel za mladším "masem". O děti neměl příliš zájem ani když ještě byl doma. Stále seděl u svého počítače, takže spíš znaly jeho záda než nějaké společné povídání, výlety a zážitky. Mělo to jednu výhodu. Když pak odešel, tak zase až tak moc nechyběl. Pokud za ním nyní přijdou, obyčejně jim povídá, jakej je chudák pořád bez peněz, takže jim nemůže kromě soudem stanovených alimentů dát ani korunu kapesného navíc. Občas si ale mohou nějakou korunu přivydělat na jeho polnostech. Zrovna včera za ním přišel syn, že by rád pomohl, protože by potřeboval příspěvek. Se zlou se ale potázal. Jedinou odpovědí byly lamentace nad katastrofální finančním stavem. Je zlá doba, krize doléhá na každého, takže by to člověk i pochopil. Pokud by ho ovšem synek nenavšívil i dnes a otec se mu nechlubil, jak byl na zvěřinových hodech, kde si pochutnával na stejku z jelena za tři stovky. Kámoška z toho byla hotová s nervama a ptala se mně: "Řekni, proč nevzal toho kluka s sebou? Proč mu jeden den naříká, jak chudák nemá ani korunu a hned druhý den se chlubí, jak si užíval dobrého jídla? Proč ho někdy nevezme na výlet, dovolenou? Proč se mu nikdy nevěnoval a jen vždy hodil alimenty na stůl a víc ho ten kluk nezajímal? A kašle na něj dál i teď, když ho zrovna v pubertě tak moc potřebuje! Já mu nikdy nemůžu dát to, co chlap... I kdybych se podělala nebo třeba postavila na uši... Řekni, kdo je magor? On, nebo já?" ptala se mě celá vyřízená..

Neuměla jsem ale na její otázky odpovědět. Co na to taky říct? Vždyť je úplně jasný, kdo je tady magor... Nějak si tatík neuvědomuje, že jednou zestárne, milenka se na něj možná vykašle, protože na něj kašle už teď a potom třeba bude jednou moc rád, když synek přijde. Zůstává ovšem otázkou, jestli přijde, když si s ním otec nedokázal vybudovat vztah, dokud na to měl čas. Až bude synkovi čtyřicet, tak už o nějakém budování vztahu nemůže být řeč. To už bude možná jen vzpomínat, jak na něj táta celý život kašlal a dával přednost své aktuální přítelkyni... Potom ale ať si nenaříká, že na něj syn kašle... Vrátí se mu jen to, co zasel...