Jo novinář, ten tvrdý chleba má...

Dnes večer jsem měla něco osobního v plánu... O půl šesté mně ale zadrnčel mobil. Volal kamarád novinář a že: "Leni, kde jsi? Doma? Tak sedni do auta a okamžitě jeď do Bzence. V DPSce tam našli mrtvého chlapa. Moje mamka bydlí ve čtvrtém patře, tak se za ní zastav a ona ti řekne nějaké informace. A pšššt!!! Nikomu dalšímu to neříkej!!!!" Tak jsem hopla do auta a v hlavě mně to šrotovalo, jestli stihnu tu svou akci... Je pravda, že jsem neměla tento týden příliš o čem psát, ale z nahlášené mrtvoly jsem zrovna odvázaná nebyla... Představovala jsem si, jak to budu fotit... Byt bude zřejmě opáskovaný a policajti se ke mně budou točit zády... Ach jo... To bude práce... Taky jsem hned po cestě vyhodnotila, kudy bude nejlepší přijet a kde zaparkovat. Před domem stály dvě ženy, tak jsem se jich hned zeptala, cože se tam stalo. A oni mně povyprávěly, jaký pán byl, že i když už měl přes osmdesát, tak se mu líbila mladá děvčata a ať se jdu zeptat na dvůr, protože tam je víc lidí, kteří mně řeknou podrobnosti. Těch víc lidí mně neřeklo nic. Ale jednu zásadní informaci přece: Pán zemřel přirozenou smrtí a to se v tomto domě stává často... Takže jsem jela zbytečně... Rozdíl byl snad jen v tom, že na jeho smrt upozornil až velký zápach, protože ve svém bytě zřejmě ležel delší dobu... Jeden ochotný muž mně ještě ukázal, kde bydlí kámošova maminka. Ta na mne už čekala a vše mně do podrobnsoti povyprávěla. Byla hotová tisková mluvčí... Při jejím vyprávění jsem ale musela trpět přítulnost jejich dvou pejsků... Zvlášť ten jeden byl tak milý, že po mně nejen skákal, ale navíc mně začal nechutně olizovat ruku takovým způsobem, že jsem v jednom okamžiku měla dojem, že jsou mé prsty až někde v jeho krku... Paní povídala a povídala - už o svých dětech a vnoučatech a mně to v hlavě šrotovalo, kde si tu ocintanou ruku umyju... Pak jsem ještě s paní musela projít asi stovku rodinných fotek a jeden kalendář. Samozřejmě, že jsem se dozvěděla, kdo se jak jmenuje, co studuje a jaké má nemoci... No prostě hrůza!!! Vůbec mě to nezajímalo, vždyť já původně přišla kvůli domnělé vraždě!!! A do toho ten pes! Znovu mně oslintal celou ruku.... Nakonec jsem ale byla vysvobozena a v autě při návratu domů přemýšlela, jestli se toto téma přesto nedá nějak zpracovat. Jestli jste zvědaví, zda se mně to podařilo, tak si kupte příští úterý NAŠE Slovácko. Víc vám neprozradím. Jo a tu soukromou akci jsem stihla! A ruku si bohužel umyla až v Blatnici...

Všechny zdravím a přeji jen vše dobré!!!! Lenka