Jedna ničivá bouře...

Jedna ničivá bouře, která se prohnala Amerikou, ukázala, jak křehký je náš svět. Stačil výpadek elektřiny, na níž jsme všichni v tolika věcech závislí, a na malér je zaděláno. S napětím jsem četla, jak v jedné nemocnici, kde vypadl i záložní zdroj, bojovali o těžce nemocné a miminka v inkubátorech. Zdravotníci hráli o čas, aby všechny vážné pacienty včas dopravili do jiných nemocnic, kde proud šel. Běhali s těžce nemocnými pacienty po schodech patnáct pater... Muselo to být fakt drama.

Jedna bouře... A my se tady na zemi zabydlujeme, jako bychom z ní nikdy neměli odejít. V těchto dnech si ostatně stejně připomínáme, že jedno je jisté - všichni zemřeme. Někdo dřív, někdo později, ale všichni budeme jednoho dne povoláni na věčnost. Tam si s sebou nevezmeme tučná konta ani baráky a fára. Jedno ale přece - dobré skutky... Lásku, kterou jsme tady na zemi rozdali.

Při pohledu na obrázky z ničivé bouře v Americe jsem si znovu plnou silou uvědomila, jak velmi lehce můžeme přijít naprosto o vše. Dokonce i o život. Snažme se proto žít každý den naplno, jako by měl být tím posledním. Nikdo totiž nevíme,jestli jím skutečně nebude.

Všechny zdravím a přeji Vám i sobě, aby se nám to alespoň trochu dařilo plnit... Lenka