Jak jsem si poprvé zazvonila

Dnes byl nádherný den, a tak jsem se urvala od svého věrného druha počítače, nechala na chvilku psaní a rázným krokem vyrazila na Antonínek. Slunko svítilo a mně to připomínalo příchod jara. No to asi ještě nepřijde, ale dnes bylo nádherně a na Antonínku ještě víc!

Šla jsem po staré, kamenné cestě okolo pomníku Josefa Křapy, který se zde před lety zabil a o kousek výš jsem koukala na dřevěný kříž. Chybělo mu porcelánové tělo Krista. Vzpomínala jsem na paní Františku Lagovou, která mně před pár lety vykládala, jak to tělo Krista na kříž několikrát koupila, ale vždycky ho nějací vandalové rozbili. Časem svou snahu vzdala,  a tak kříž zůstal holý. Přemýšlela jsem o tom, proč to lidi dělají, jestli jim udělá dobře a uleví se jim, když něco pěkného rozbijí.

Na kopec jsem dorazila pár minut před dvanáctou. Službu měl jeden upovídaný strážce z Ostrožské Lhoty (ach kdybych neměla tak mizernou paměť na jména...). No a ten nelenil, a když šel zvonit do kaple poledne, tak mne naučil zvonit. No je to tak! Fakt! Tahali jsme nejdřív za provaz spolu, abych prý chytila to správné tempo :) Když jsem pak šla domů, říkal: "Přijďte příští čtvrtek před polednem! Zvonit vás kromě mne nikdo nenechá!"

No jestli si přijdu příští čtvrtek na Antonínek zazvonit, to fakt nevím, ale určitě zase napíšu o strážcích kaple. Před čtrnácti lety jsem byla první, kdo o nich psal. Od té doby ale už proteklo potokem Svodnice mnoho vody a dnes tam slouží úplně jiná sestava. Z těch původních zemřel Jiří Trněný, Josef Bogár i jeden strážnce ze Lhoty. Pan Slavovmír Budař s panem Štěpánem Vašíčkem už kvůli pokročilému věku a různým nemocem také neslouží.

Takže se chystám, že postupně každý den navštívím jednoho ze strážců kaple na Antonínku, vyfotím je a budu z nich tahat informace, proč tam vlastně slouží, když by mohli něco kutit doma nebo si jinak užívat zaslouženého důchodu. Jsem zvědavá, co se všechno dozvím.

Můj dnešní průvodce ze Lhoty a zvoník v jedné osobě mně říkal, že na Antonínek rád chodí, protože tam potká lidi, které by jinak nepotkal. "Už jsem se tady setkal se všemi biskupy a se spoustou herců. Sbírám podpisy, tak se mně díky mé službě pěkně rozšířila sbírka. Přichází sem ale spousta i jiných zajímavých lidí, s nimiž si rád povídám," svěřil se muž. A já už jsem pelášila dolů a litovala, že jsem neměla foťák a diktafon. Mohla jsem mít nahrané první povídání.... Tak snad příště...

Všechny zdravím a přeji Vám také nečekaná milá setkání ve dnech, kdy to třeba vůbec nečekáte.....

Lenka