Drama na silnici

Včera jsem tady psala, jaká zažívám v posledních dnech dobrodružství. Dnes mělo všechno pokračování!!! Nejdřív jsem se ráno dozvěděla, že dnes večer dostanu alespoň část ze dvou nevyplacených výplat. Konkrétně se jednalo o deset tisíc korun. Večer jsem se ale dozvěděla, že ty peníze dostanu až v pátek :) No tak jsem zvědavá, jak vše dopadne.

Mezi těmito dvěmi informacemi jsem toho ale hodně zažila. Dopoledne jsem vyrazila do Morkovic na Kroměřížsku, kde jsem se měla setkat s osmaosmdesátiletým pamětníkem, který byl ochotný zavzpomínat na Vánoce jeho dětství. Když jsem vyjížděla, byly suché silnice, takže jsem na místo dorazila v pohodě. Setkání bylo velmi milé. Ten pán vypadal jako pohádkový dědeček. O osm let mladší žena, která manželovo vyprávění doplňovala, byla zase jako dáma ze staré Vídně. Moc pěkní a milí stařečci to byli! Povídali jsme si ve dřevem vytopené kuchyni, kde bylo moc dobře. Hůř ovšem bylo o hodinku později, kdy jsem zhruba před třetí hodinou odpoledne vyrazila směrem domů. Silnici totiž mezi naším krásným povídáním pokryl sníh a pod ním se skrýval led. Tuto nemilou skutečnost jsem poznala už pár set metrů za Morkovicemi, kde byla v příkopu zapíchnutá červená dodávka. Opatrně jsem zastavila a ptala se řidiče, jestli nějak nepotřebuje pomoct. Kouknul s úsměvem na rtech na mého "bavoráka" a řekl, že s tím mu nepomůžu, a jestli raději nevím o nějakém traktoru. Tak to jsem nevěděla, páč jsem v těch končinách byla poprvé v životě, a tak jsem tomu chudákovi ani nepomohla. O pár kilometrů dál na mne z dálky blikala výstražná světla jiného vozu. Když jsem přijela blíž, zjistila jsem, že jsou přede mnou dvě auta a před nimi další dvě, ale ta byla v příkopě. Velmi opatrně jsem zase zastavila, vypnula motor, zapnula blikačky a šla kouknout, co se tam vpředu vlastně děje. Po krátké chvilce vytáhnul traktor jedno auto a poté chtěl traktorista pomoct i druhému řidiči. Tam už ale tak úspěšný nebyl, protože jakmile ho vytáhnul a řidič se chtěl rozjet, tak to nestihnul a zase hned šupnul zpátky do příkopu. Na pomoc proto přivolali sypač. To už mně ale má novinářská duše nedala pokoj a já z batohu vytáhla foťák a začala tuto "povedenou" situaci dokumentovat. Byla jsem zabraná do focení sypače, když na mne zařval jeden z přihlížejících chlapů, abych okamžitě vypadla nebo mne přejede. Hopla jsem tedy do příkopu a poté zjistila, že onen nerudný chlapík měl pravdu. Přestože jel sypač krokem, na ledu mu to prostě jako naschvál klouzalo přímo na mne. Po chvilce se dokonce zcela otočil do protisměru a v tom okamžiku bylo jasné, že toto auto osobák z příkopu taky nevytáhne. Tak už tam byl v jednom místě uvíznutý traktor, sypač a osobák v příkopu. Za nějaký čas dojel další sypač a konečně se podařilo cestu uvolnit.

To už jsme tam trávili hodinu. Pro mne byla ta hodina docela krutá, protože mě netopí auto, takže jsem tam pořádně mrzla. Krutá byla i představa, jak se dostanu na státní silnici vedoucí přes Buchlovské hory do Blatnice. Když to své povídání zkrátím, mohu už prozradit, že jsem to zvládla bez havárky. Je pravda, že jsem jela jako posr... a za mnou jedoucí motoristé možná byli hodně na nervy, ale nenechala jsem se nikým vyprovokovat k rychlejší jízdě. Z minulých zim totiž moc dobře vím, co můj bezva "bavoráček" dělá na ledě. Jsou to fakt nechutné tanečky končící často v prostisměru či v poli. Ne!! Tak jsem nechtěla dopadnout. Celou cestu jsem se proto usilovně modlila, abych tuto hrůznou cestu přežila ve zdraví a s nepoškozeným autem. Díky Bohu se to podařilo!!! Je ale pravda, že jsem několikrát vzpomněla na jednoho bohatého podnikatele, který mně jednou řekl: "Lenko, bavorák je auto na pi..." No podle toho, jak se ten můj plechový miláček choval na ledě posypaném sněhem, jsem mu musela dát zapravdu... Doma jsem si pak uvařila grog a vzpamatovávala se z té prožité hrůzy.

V sobotu mám jet dělat reportáž do Koryčan, tak snad už ten sníh ani led na silnicích nebude!!!

Všechny zdravím a přeji vám šťastné návraty z cest... Lenka