Dopis babí - tentokrát o internetu, facebooku, moderní době a mezilidských vztazích....

Milá babí,

tak Ti zase píšu, jak jsem slíbila. Posledně jsem skončila své psaní zmínkou o internetu. Že nevíš, co to je? Babí, buď v klidu... V době, kdy jsi umřela, jsem také pořádně nevěděla, co to je... Rozhodně jsem se na internetu ještě nepohybovala, neuměla ho ovládat. Dnes si bez něj ale nedovedu představit život.

A co to tedy je? Na počítač napojená jakoby televizní obrazovka, ale televize to prostě není, i když i televizi můžeš přes internet sledovat. Na internetu najdeš prakticky snad úplně všechno. Můžeš se na něj dnes připojit i přes mobilní telefon, tablet... Já vím, že vůbec netušíš, co to všechno je...

Díky internetovému propojení celého světa všichni, kdo jsou na něj napojeni, hned ví všechny zásadní události, ke kterým došlo kdekoliv na světě. Můžeš tam sledovat filmy, číst knihy, noviny, koukat na mapy, nakupovat, ovládat účty v bankách, zadarmo telefonovat a dotyčného člověka, s nímž si povídaš vidět přes kameru, dopisovat si... Babí, je toho tolik, co tam je, že se mně to ani nechce všechno vypisovat.

Můžeš se tam fakt dozvědět spoustu zajímavých, ale i škodlivých věcí. Internet je prostě dobrý sluha, ale velmi špatný pán. Proč? No lze ho totiž zneužít.. Jak? Lze přes něj vykrádat účty druhých lidí, objednat si a zaplatit zboží, kterého se nikdy nedočkáš, zneužívají se přes něj různým způsobem lidé včetně malých dětí...

Na internetu je i možnost setkávat se na tzv. sociálních sítích, kde si můžeš lidi přidávat do přátel. Tito přátelé se o Tobě mohou dozvědět, co děláš, vidí Tvoje fotky, filmy s Tebou. Pokud jim to tedy dovolíš, protože to lze vše nastavit. Oni se pak o Tobě dozví to, co chceš, aby věděli, co si tam o sobě napíšeš a zveřejníš. Někdo tam o sobě nenapíše skoro nic a další třeba i to, že si maže rohlík marmeládou. A nač to všechno je? No lidé sedí u těch svých počítačů a dalších přístrojů  doma, v práci, na ulici, v kavárnách, dopravních prostředcíh - prostě všude, kde se mohou připojit na internet a sledují, co se kde děje a komunikují s druhými lidmi prostřednictvím mailů, což je elektronická pošta a hlavně oněch sociálních sítí, kde si píší, co dělají, jak se mají...

A tak se klidně stane, že si členové rodiny píší vzkazy přes internet, místo aby šli vedle do pokoje a řekli si vše z očí do očí. Že to babí nechápeš? Proč se nesetkávají doma u kávy a bábovky, jak tomu bylo za Tvých časů? Tak občas se urvou a někde se sejdou, ale všichni pořád někam spěchají a říkají, že nemají čas. Povídají si s Tebou, ale pořád koukají do těch svých mobilů, tabletů a notebooků a něco píšou lidem, se kterými právě nejsou... Nejsou tak s nimi ani s Tebou...

Děti už moc nevidíš běhat a hrát si venku. Ve větších městech už vůbec ne. Rodiče se je bojí pustit ven, aby se neztratily. Jo, jo... Kradou se děti, ale ztrácejí se i dospělí. Prostě zmizí a nikdo neví kam... No a potom se občas stane, že někoho po letech najdou a zjistí se, že byli třeba zavření někde ve sklepě, kde je nějaký soused, který vypadal jako príma chlapík, brutálně zneužíval, týral, mučil, znásilňoval... Babí... Neděs se... já jsem Ti už posledně psala, že se teď dějí mezi lidmi šílené věci...

Ale zpět k těm dětem... Dětí je v naší zemi málo.. Moc se jich nerodí. Lidé si chtějí užívat, a tak cestují, jezdí po světě, kdo na to tedy má, a dělají kariéru v práci. Děti jsou prý drahá záležitost, přináší moc starostí na celý život, a tak s jejich rozením ženy nespěchají. Některé berou třeba už od patnácti let antikoncepci, aby neotěhotněly. Zobou ty pilulky den za dnem třeba patnáct i více let a potom se diví, že nemohou otěhotnět... Víš, holkám do hlavy někteří doktoři vtloukali, jak je antikoncepce bezva, že se jim ztratí pupínky na nose a upraví menzes... A hovno babi... Nevím, co se jim upravilo, ale znám pár holek, co z toho málem umřely na plicní embólie... O tom se ale moc nemluví, protože antikoncepce je véééélikej byznys...

Místo dětí si dnes lidi pořizují psy. To bys žasla, kolik jich je v Praze. Na špagátě jich někdo vleče i několik. Někteří ti psi se dnes mají líp než někteří lidi. Žerou vybrané lahůdky, páníčci je hýčkají, vodí ke speciálním kadeřníkům, oblékají jim "spešn" oblečky, když onemocní, nebo mají úraz, tak za jejich léčbu platí desetitisíce korun... No z toho by ses fakt po... Na ulici si musíš dávat pozor, abys nešlápla do nějakého ho... Ta jsou totiž také všude... I když by pánové čtyřnohých miláčků měli hovínka sbírat, tak se tak vždy neděje. A to jsou pro ně speciální stojany se sáčky na psí hovna. Že nevěříš??? Je to fakt! Vsaď se! :-)

Babí, budu pomalu končit. Nevím, jestli jsi z toho moudrá, ale však ještě naše psaní nekončí. Budu Ti psát dál, jak je dnes svět jinej než za Tvých časů, kdy byly v rodinách běžně čtyři a více dětí a lidé byli většinou mnohem chudší než dnes a přesto je vychovali a s láskou přijali... Ty sama bys o tom asi mohla dlouze vyprávět, když se Ti zabil ve čtyřiatřiceti letech manžel a Ty jsi zůstala sama se čtyřmi dětmi, vychovala je a už se nikdy nevdala..

Často myslím na to, že jsem jako novinářka dělala rozhovory se spoustou lidí. Někteří byli slavní, ale jiní žili své obyčejné-neobyčejné životy, které byly právě proto tak cenné... No a s Tebou jsem se o Tvém mládí a dětství takto nikdy nebavila... Nedovedeš si představit, jak mne to dnes štve. Je pravda, že v době, kdy jsi žila, jsem se ještě novinařině nevěnovala. Byl to můj sen, ale nějak to zpočátku nevycházelo... Není to pro mne omluva... Odešla jsi se svými vzpomínkami, radostmi i utrpením na věčnost a to mne fakt mrzí... 

Víš, přes všechny ty technické vymoženosti doby, o kterých jsem Ti dnes ve zkratce psala, je jedno jisté. Lidé se přes ty výkřiky techniky vlastně v jádru vůbec nezměnili. Nesou si životem stejné radosti a strasti. A po jednom jediném touží všichni jako odvěků... Po čem? Vždyť Ty to babí víš nejlíp... Ano... Po lásce... Přes ten nejlepší notebook, tablet ani iPhone Tě nikdo nemůže pohladit, vzít do náruče, pevně držet a cítit vůni vlasů... To prostě nejde. K tomu je zapotřebí se osobně setkat a užívat si jeden druhého. Dát tomu druhému sama sebe... Vzájemně pracovat na vztahu, což dnes umí, a hlavně chce, jen málo lidí...

Dnes je to jako s těmi všemi vymoženostmi moderní doby, co nás obklopují. Pokud se pokazí, tak se většina věcí neopravuje jako kdysi. Proč? Prostě se vyhodí, protože oprava by byla obyčejně dražší než zakoupení nového přístroje... A tato filosofie se bohužel přesunula i do mezilidských vztahů... Neklape nám to v manželství? Je nějaký problém? Zestárla manželka? Ztloustla? Nebo nám prostě jen zevšedněla? Tak ji vyměníme za jinou! Lidé se ženou do nových vztahů místo aby budovali ty, co už mají... Prostě se jim nechce, protože to dá moc práce... A tak vyměňují, vyměňují a ženou se kamsi do dálky a šťastní stejně nejsou... A někdy na konci cesty zjistí, že zůstali úplně sami...

Je to babí fakt divnej svět... Ale jedna pozitivní věta na závěr: Najdou se i výjimky, které mají odvahu a chuť jít proti proudu...

Babí, kdybych mohla, tak Tě pořádně zmáčknu. To už ale nejde, tak mně věř, že jsi stále v mým srdci i mysli....

Ahoooj zase někdy.... Tvoje Lenka