S velkou slávou se dnes dokonce v hlavní zpravodajské relaci TV Nova objevila zpráva, že velehradský domov pro postižené dostal darem automobil. Postižení s radostí křičeli: "Děkujeme!!!!" Více o té události píše i Deník zde

Zírala jsem na tuto zprávu v šoku, protože vím, že je cílem tento ústav zavřít!!! Už v polovině června jsem v týdeníku 5+2 dny čtenáře informovala, co všechny obyvatele tohoto ústavu čeká!!! Přestěhování!!!! A najednou se jim s velkou slávou předává auto???? Na jak dlouho? Co je to tady za hru a divadýlko? Kam to auto půjde až se ústav na Velehradě zavře? Na tuto zprávu jsem prostě zase zírala a nechtěla věřit svým úším... Tady je popsané, co postižené, kteří se tak dnes radovali z darovaného automobilu, čeká...

Postižení se připravují na přestěhování

Velehrad –  Více než padesátku obyvatel Domova pro osoby se zdravotním postižením na Velehradě čeká stěhování. Někteří půjdou do jiných ústavů a další dostanou nový domov v chráněném bydlení.

Ti, kdo budou poprvé v životě bydlet sami, se nyní připravují na samostatný život. S přípravou na zásadní změnu životního stylu jim pomáhají sociální pracovnice. „Náš domov byl vybrán jako jeden ze dvou ve Zlínském kraji, který se zapojuje do procesu transformace sociálních služeb,“ informoval ředitel Sociálních služeb v Uherském Hradišti Bronislav Vajdík.

Proces transformace sociálních služeb začal v roce 2011 a s jeho dokončením se počítá v roce 2014. V tom okamžiku bude budova velehradského ústavu prázdná. Klienti s těžším postižením budou přestěhováni do jiných podobných ústavů na Uherskohradišťsku. Schopnější by pak měli začít zcela nový život v bytech v Uherském Hradišti a dvojdomku ve Starém Městě.

Kvůli připravovaným změnám se v Uherském Hradišti sešli odborníci ze sociálních služeb, zaměstnavatelé i zástupci kraje a národního centra transformace u kulatého stolu. Hodnotili dosavadní průběh, dělili se o zkušenosti a plánovali zaměstnávání zdravotně postižených.

Až čas ukáže, zda jsou zdravotně

postižení schopni žít samostatně

Velehrad – Prvních třicet lidí s mentálním postižením se nastěhovalo do budovy velehradského Stojanova domu už v roce 1949. Komunisté ji tehdy zabavili církvi.

V roce 1960  zde vznikl ústav sociální péče. Jeho kapacita se postupně zvyšovala až na 240 lůžek. Od roku 1985 je zde ředitelkou až do současnosti lékařka Irena Hučíková.

Po roce 1989 byla budova v rámci restituce majetku bavrácena církvi. Někteří lidé byli v té době přemístěni do jiných ústavů na Uherskohradišťsku.

Vedle historické budovy Stojanova byly postaveny tři nové pavilony s kapacitou pětadevadesáti lůžek.  „Dnes zde žije sedmapadesát klientů. Mají různá mentální postižení. Jsou ve věku od sedmi do čtyřiasedmdesáti let,“ informovala vedoucí domova Irena Hučíková.

„Naše společnost bude dnes platit za to, že si to naši předchůdci velmi usnadnili. Dá spoustu práce dostat tyto naše spoluobčany zpoza ústavních zdí,“ upozornil při kulatém stolu v Uherském Hradišti vedoucí Národního centra podpory transformace sociálních služeb Milan Šveřepa.

S jeho názorem zcela souhlasí koordinátora procesu transformace na Velehradu Pavlína Vařiníková. „Lidé v domově na Velehradě žijí až po pěti na pokojích. Nejsou tam bezbariérové prostory. Musí se podřizovat řádu domu a nemohou si svobodně zajít, kam by chtěli či si uvařit to, nač mají chuť. Chráněným bydlením chceme všem zkvalitnit život,“ upozornila Pavlína Vavřiníková.

V rámci transformace se počítá také se zaměstnáváním a kvalitním využitím volného času zdravotně postižených. V první vlně našlo chráněné bydlení sedm žen. Letos v únoru se přestěhovaly jen pár stovek metrů od dosavadního ústavu. Nedaleko sídlící Kongregace sester svatého Cyrila a Metoděje totiž v zahradě postavila na své náklady chráněný dům. Spolu s ženami byly na nové působiště převedeny také tři sociální pracovnice, které jim nyní pomáhají  v aklimatizaci a přechodu na nový životní styl.  „Děvčata pomáhají v rámci svých možností s úklidem, na zahradě i v kuchyni,“ prozradila přestavená sester Václava Dudková. Ti, kdo byli vybráni, že budou přestěhováni do chráněného bydlení, se nyní učí vařit, uklízet, obsluhovat mobilní telefon a také třeba cestovat hromadnou dopravou.

Nadšení z transformace ale příliš nesdílí maminka šestadvacetileté Veroniky Karasové. „Dcera je v ústavu od tří let. Přestože je absolutně nevzdělavatelná, patří mezi ty, kdo by měli žít v novém chráněném bydlení. Přiznám se, že z toho mám obavy, protože Verunka neumí poznávat hodiny ani peníze. Nedovedu si představit, že by si měla jít nakoupit a sama uvařit,“ uvedla Ludmila Karasová.

Přitom právě tato žena se snaží postiženým z Velehradu nabídnout práci. Poskytuje totiž caterringové služby a čtyři děvčata jí už s přípravou rautů pomáhají. „Jsou velmi šikovné. Mohu to porovnat, protože jsem dělala dvacet let vedoucí odborného výcviku v Hotelové škole v Uherském Hradišti. Na rozdíl od zdravých poslouchají, co mají dělat a neodmlouvají,“ podělila se o zkušenosti žena. Vzápětí ale připustila, že nejslabším článkem tohoto týmu je její dcera.

Právě pomocné práce v kuchyni či při úklidu by mohly být jednou z možností pracovního zapojení postižených do pracovního procesu. „Samozřejmě, že nepočítáme s tím, že by zdravotně postižení pracovali osm hodin denně jako zdraví lidé. Úspěch by byl už několik hodin denně, protože by našli smysl života a měli radost z vydělaných peněz,“ upozornil ředitel Sociálních služeb Uherské Hradiště Bronislav Vajdík. Z toho důvodu se plánuje u dvojdomků, které vyrostou na pozemcích zlínského kraje v areálu školního statku ve Starém Městě, také s terapeutickou dílnou. Další chráněné byty by pak měly vzniknout přestavbou bytového domu v Uherském Hradišti.

A jaký bude osud stávající budovy sociálního zařízení? Nepatří totiž církvi, jak si mnozí lidé myslí. „Je v majetku Zlínského kraje, který rozhodne o jejím dalším využití. Pokud by ho kraj nenašel, může být i prodána,“ uvedl ředitel Bronislav Vajdík.