Chudoba, potravinová sbírka aneb: Kde se stala po listopadu 1989 chyba?

Arcibiskupství olomoucké zveřejnilo informaci o tom, že se v sobotu 16. listopadu uskuteční potravinová sbírka. Více informací najdou zájemci zde 

V článku se mimo jiné uvádí, že sbírka reaguje na skutečnost, že v Česku narůstá počet lidí, kteří nemají na nákup základních potravin. Devět procent obyvatel Česka žije pod hranicí chudoby a potřebuje potravinou pomoc. Skupina obyvatel závislá na pomoci potravinových bank postupně narůstá...

Je mně z toho docela dost smutno... Devět procent není rozhodně žádné malé číslo... Vzpomínám na dobu svého dětství a nevím o tom, že by tehdy lidé neměli na základní potraviny. Neznala jsem ani jednu rodinu, která by neměla na jídlo... Je fakt, že i tehdy mezi námi byli bohatší a chudší. Někdo měl barák a na dovolenou jezdil do Bulharska, Rumunska, Maďarska, NDR a někteří díky známostem získali výjezdní doložku a vycestovali směrem na západ od našich hranic..

Stály se fronty na exotické ovoce, toaletní papír, vložky, dobré knihy a vlastně na kde-co... Hladem ale nikdo netrpěl.. Nebyly pracovní úřady pro nezaměstnané, které vám dnes stejně žádnou práci nenajdou... Samozřejmě, že nesouhlasím s těmi hrůzami, co se děly v padesátých letech, kdy trpěli nevinní ani s tím, že ještě v osmdesátých letech nemohli studovat ti, kdo se hlásili ke své víře. To bylo samozřejmě špatně...

Po roce 1989 jsme získali svobodu. Jaká je to ale svoboda? Vůbec nemusíme patřit mezi zločince a přesto nás všude hlídají kamerové systémy, kdokoliv se nám může nabourat do počítače, číst si naše maily a vlastně sledovat vše, co v PC děláme, sledují se a ukládají naše telefonní hovory, SMS. Díky mobilům, které většina lidí nevypíná, je sledován i náš pohyb a zjišťují se tím naše zvyklosti. Byli jsme přinuceni pořídit si bankovní účty, kam se nám také může někdo nabourat a vybrat nám veškeré úspory, proto si musíme platit pojištění těchto účtů, které jsme mnozí vůbec nechtěli, ale bez nichž bychom nemohli v tomto šíleném světě existovat...

Máme svobodu cestování, ale většina lidí nemá peníze, aby někam cestovala... Samozřejmě, že někdo teď začne křičet, že to není pravda... Je jasné, že je důležité, v jakých se člověk pohybuje sférách... Manažeři na to samozřejmě mají... A jaké si pořizují dovolené! Ale pojďme se podívat mezi ženy, které dřou v těch bezva hyper a super kšeftech třeba za dvanáct, čtrnáct litrů hrubého a sráží se jim prachy za to, co jim tam lidé ukradnou... Mohou se ozvat? Mohou! A hned poletí! Šéf jim jen řekne, že za dveřmi stojí fronta dalších... Mnohdy jsou mezi nimi vysokoškolačky, které nenašly navzdory svému vzdělání uplatnění...

Dnes mohou všichni svobodně studovat. Mám dojem, že by se dalo říct: Ať jsou blbí nebo chytří. Ti blbí získají vysokoškolské vzdělání na soukromých školách třeba ve Starém Hrozenkově a jinde... Stačí zaplatit.. Jen je smutné, když takoví absolventi potom zabírají díky známostem kvalifikovaná místa těm chytrým, co skončili třeba v Kauflandu u kasy či vybalování zboží... 

Člověk nad padesát, který ztratí práci, je profesně mrtvej, protože je starej. Nikoho přitom nezajímá, co všechno umí, v jaké je kondici. Holt má blbý věk. Profesně mrtví jsou ale i mladí lidé, kterým  se po škole vůbec nepodaří sehnat práci v oboru, který vystudovali. Pokud nemáte známé, kteří vám místo dohodí, tak máte smůlu. Dříve bylo dobré mít známého řezníka, zelináře... a dnes někoho, kdo vám dá práci, protože bez peněz onu v roce 1989 získanou svobodu docela dost ztrácíte... Jak se může svobodně cítit člověk, který nemá peníze na základní potraviny?

Chtěli jsme toto všechno, když jsme vyšli v roce 1989 do ulic? Určitě jsme všichni chtěli svobodu, ale asi jsme si ji představovali jinak... Ne tak, že bohatí budou jen bohatnout a bohatnout a chudí chudnout a chudnout...  Kam to půjde dál? Kam nás dotlačí mocní tohoto světa?