Burčák

Sedím u komplu, popíjím burčák a píšu tento blog. Blog, který čte čím dál víc lidí. Nechápu to... Takové mé "pidistránky" a návštěvnost jde nahoru raketovým způsobem a to přitom nijak zvlášť neaktualizuji fotogalerie, protože má tento web omezenou kapacitu... Z toho všeho vyplývá, že lidi zajímá, co za "legraci" jsem zase zažila...

Věřte, že většinou to žádná legrace není... Teď si ale popíjím vynikající burčák, který mně dal Tonda Hanák z Blatnice. Který Hanák? No přece ten, co má krásnou ženu, která vypadá jako modelka, a když se prochází tady po vsi se svým malinkatým pejskem, tak vypadá jako zjevení, protože je na první pohled jasné, že není odsud, že se sem přistěhovala, přivdala... Mnohem víc by jí slušely bulváry velkoměsta. Obdivuji ji, že měla odvahu přestěhovat se sem na konec světa, kde už je to jen pár kilometrů na hranice se Slovenskem. Snad se nenechá "sešrotovat" ani vyhnat některými lidmi a bude tu se svým mužem šťastně žít až do smrti. To jsem ale trošku odbočila!

Takže: Popíjím si vynikající burčák, který jsem dostala zadarmo!!! Tonda prostě zazvonil u mých dveří a dal mně petku burčáku. Jen tak! No není to jen tak... Časem bude chtít fotky, na kterých jsem ho zachytila, když byl na pouti v kroji. Přesto je to ale od něj milé. Za mnou totiž většinou chodí po nějaké akci hromada lidí a chce mé fotky. Pokud ne zmenšené, tak mají třeba tu drzost, že si zrovna řeknou o celé CD nebo DVD. Když jim řeknu, že v pohodě, ale bude to něco stát, můžeme se domluvit třeba na "práci na dohodu", tak se nestačí divit a tiše, mnohdy i nevraživě, zírají... Já mám přitom v baťůžku techniku za víc než sto tisíc... A oni se diví, že chci fotky zaplatit... Jen vyčištění čipu na foťáku mne vyjde na tisícovku a k tomu si musím přičíst náklady za cestu do Prahy a ztrátu času...

Takový zedník má nástroje maximálně za pár set, a když si řekne, že chce pět stovek za hodinu, tak nikdo ani nemrkne okem... Ach jo... Kdy se změní pohled lidí na duševní práci nebo právě na odvedenou práci při focení??? Přece není vůbec jednodušší nějakou událost či okamžik kvalitně nafotit než třeba postavit rovně zeď, něco obložit, udělat omítky atd... No a vidíte! Zedníkovi každý v pohodě zaplatí, ale na fotografa či novináře se každý dívá jako na zloděje.... Lidi, my ale musíme taky z něčeho žít a obnovovat techniku, tak už to konečně pochopte!!!!

Koukněte na Tondu - ten už to pochopil, i když jsem mu neříkala, co za to :-) A tak si teď popíjím jeho vynikající burčák... Připíjím všem věrným čtenářům na zdraví!!!!! Lenka