Blatnicí otřásla vražda dvou dětí

Nevím, proč to tak je, ale špatné zprávy se šíří rychlostí kulového blesku. Stejně tomu bylo i dnes v pozdním odpoledni v Blatnici. Když jsem po čtvrté hodině jela fotit do Veselí a dole v naší ulici stála záchranka a policejní auto, hlavou mně mihlo, cože se tam stalo. Říkala jsem si, že se možná někdo pobil, když tam byli policajti i rychlá. Cestou do Veselí jsem přemýšlela, jestli nešlo třeba o domácí násilí... O dvě hodiny později jsem se dozvěděla, že v tom domě byly ubodané dvě malé děti. Holčička ve věku dvou let a její o pět let starší bratříček. Matku odvezli s osmi bodnými ranami do nemocnice.

Když jsem se pak okolo místa tragédi vracela domů, zvažovala jsem, jestli zastavit a udělat nějaké fotky. Vůbec se mně do toho nechtělo, a tak jsem zavolala šéfovi a zeptala se, jak to vidí. A on to viděl tak, že ty fotky mám udělat. A tak jsem je udělala. Byla jsem první novinář na místě činu a neměla jsem z toho vůbec žádnou radost. Spíš jsem se policistům omlouvala, že jsem novinář a stejně jako oni "jen" pracuji... Nemám ráda tento hyenismus... Na druhé straně mně je jasné, že jsem novinář a k naší práci patří i tyto smutné okamžiky... O dvě hodiny později už na místě bzučely televizní kamery a potemnělou ulici ozařovaly blesky fotografů z velkých deníků...

Kdo ví, proč se po celé vesnici rychle rozneslo, že děti ubodala právě jejich maminka, když na ně byla podle sousedů hodná a moc pěkně se k nim chovala... Ubodaný měl být snad i pes... Pokud to skutečně udělala ona matka, o které teď mluví celá vesnice, tak hned naskočí otázka: PROČ???? Když se ke svým dětem tak pěkně chovala...? Co se stalo? Byl to zkrat? Selhání psychiky? Co za hrůzu muselo prožívat dítě, když vidělo umírat sourozence a čekalo na smrtelné zásahy? Momentálně jsou to všechno jen spekulace... Vždyť vraždit mohl někdo úplně jiný... Právě teď je dům plný vyšetřovatelů... Stopy určitě odkryjí, jak skutečně tragédie probíhala... Kéž by k ní vůbec nedošlo... Mnozí lidé stále nechtějí věřit, že jsou děti mrtvé...

Je mně ze všeho na nic. Dnes večer jsem si plně uvědomila, že řešíme spoustu zbytečných blbostí, ztrácíme čas malichernostmi  a pak přijde taková rána a člověku docvakne, že o těch blbostech, které se nám zdají v naší sobeckosti tak veledůležité, život vůbec není.... Měla bych teď psát hromadu článků, které jsem kvůli tomu neštěstí nenapsala... Nějak ale nemůžu... Teď  mně připlul mail od šéfa, že si mám dát panáka... Mám obavy, že by alkohol ten smutek v mé duši nad zmařenými životy nerozpustil... A nejde přitom "pouze" o zavražděné děti. Svým způsobem bude mrtvá i jejich matka, pokud přežije, manžel a vlastně celá rodina....