Bilancování...

Konec roku vybízí k bilancování. Nějaká zpětná hodnocení zrovna nemiluji. Noviny a časopisy jsou plné připomínek, kdo, co, s kým, a kde v uplynulém roce... Já tyto "super zprávy", které vlastně znovu omílají, co už bylo během roku mnohokrát omleto, nemusím... Vždyť už o všem všichni víme... Chápu ale kolegy novináře, kteří neví, čím zaplnit prázdné stránky novin. Na konci roku si totiž spousta kolegů vybírá dovolenou, kterou si nestačili jaksi užít během roku.

Přes všechny výše uvedené důvody i mne dnes něco nutí ohlédnout se dvanáct měsíců zpátky. V mém životě byl tento rok hodně hektický. Rozjezd byl sice takový ospalý, ale pak začal počátkem března nabírat obrátky a nakonec to byl pořádný uragán, který smetl mou bývalou práci i pár známých, o nichž jsem si myslela, že jsou dobří a nakonec se ukázalo, že zase tak dobří nebyli... Takový je ale život. Jiní, a těch bylo naštěstí mnohem víc, ale potvrdili, že jsou ne dobří kámoši, ale vynikající, ti nejlepší...

A tak bych Vám všem teď chtěla na závěr roku poděkovat. Hlavně těm, kdo na mne mysleli, když jsem byla v těch největších sračkách, bylo mně blbě a vy jste mně nabídli pomoc. Ať už byla jakákoliv. Od nabídky nákupu, uvaření čaje, pohlazení v době nemoci až po finanční nabídky pomoci, když jsem dva měsíce nedostala výplatu, což pro ženu samoživitelku není žádná prdel... Složenky a internát syna se prostě musí platit pořád... Nikoho nezajímá, jestli vyschnul pramen obživy...Takže ještě jednou díky všem!

Radost ze všech těchto pozitivních věcí mně kalí snad jen jedna skutečnost. Je mně smutno z některých komunálních politiků, kteří se v uplynulém roce chovali jako novodobé panstvo... Zapomněli, že už zase budou volby, po nichž vůbec nemusejí sedět na židlích, na kterých seděli poslední čtyři roky? A tak vyzývám všechny, aby šli volit. V komunálních volbách toho můžeme hodně ovlivnit. Většinu lidí na kandidátkách známe, takže můžeme být při své volbě hodně konkrétní a vyloženě vyškrtat ty neschopné. Je třeba koukat, co předvedli, jakou za sebou zanechali práci. Pokud si pamatujete jen na spoustu slibných keců a "reprezentaci" sama sebe, tak je jasné, že tito lidé do vedení měst a obcí nepatří...

Už mlčím a končím! Na závěr novoroční přání! Nesnáším různé veršované přeposílačky. Dnes mně ale od kamaráda, vynikajícího fotografa, Honzi Šilpocha přišlo toto: Nad vchodem do restaurace U Rozvědčíka na Berounce je nápis: CO KDO MNĚ PŘEJE JEDENKRÁT, JÁ JEMU TISÍCKRÁT!" No není to krásné??? ZVlášť, když má toto krásné přání vazbu na mého milovaného spisovatele Otu Pavla.

Přeji Vám všem tedy totéž a navíc také radost v srdci, kterou nelze koupit za žádný peníze ani v tom nejluxusnějším kšeftě.... Lenka