V Ostrožské Lhotě se dnes odpoledne sešlo patnáct knězů z celé Moravy a jeden přijel dokonce i ze Slovenska. Jedno měli společné. Jejich srdcím je blízký kraj v okolí svatého Antoníčka. Spolu s věřícími zavzpomínali na P. Antonína Šuránka, který ze Lhoty pochází a byl pohřben na tamním hřbitově. Při mši svaté zároveň všichni prosili za nová kněžská povolání.
Kdo se na mši svatou nedostal a chtěl by slyšet zvukový záznam kázání rektora arcibiskupského Kněžského semináře v Olomouci Mons. Vojtěcha Šímy.
Později snad napíšu více....
Všechny 4. listopadu zdraví Lenka Fojtíková
Kdo byl P. Antonín Šuránek?
Otec Antonín Šuránek je jedním z našich současných kandidátů na blahořečení a svatořečení. Zemřel 3.listopadu 1982 v pověsti svatosti. Jeho přátelé, žáci a lidé, kteří se sním setkávali, o něm začali krátce po jeho smrti shromažďovat vzpomínky, protože měli v živé paměti jeho příklad důsledného života víry a vroucí lásky ke všem lidem, dokonce i k těm, kteří mu činili příkoří. Mnozí pak začali P.Šuránka prosit o jeho pomoc a přímluvu u Boha. Ty kteří se na otce Antonína s důvěrou obracejí a vzývají jej o pomoc, jistě nenechá odejít s prázdnou.
P.Šuránek byl veliký kněz" jistě zazní ze všech stran pamětníků, ale také hodně často i mládeže a kněžského dorostu. Tento kněz a "pokorný služebník na vinici Páně" něměl celý svůj život zrovna jednoduchý.
Jeho maminka zemřela, když byl ještě malý chlapec, a proto se celým srdcem zasvětil Panně Marii Bolestné, oplakávající pod křížem svého syna, majícího na klíně. Brzy se jeho otec znovu oženil, ale pro malého Antonína již nikdy jeho macecha nemohla být tou hodnou "maměnkou", která by se o něj vlídně starala a měla ho ráda. Když začal studovat klasické gymnázium, začala válka. Studoval až v Uherském hradišti, které bylo od jeho rodiště, Ostrožské Lhoty na hony vzdálené. Již zde hodně zakusil. Aby měl knihy a literaturu, kterou zbožňoval (četl hlavně sipsy V.Kosmáka a K.V.Raise) nejedl celé dny hodněkráte nic víc než jen chleba, který mu jeho tatínek první roky nosil a kyselé okurky, kterých měl plnou komůrku.
Po válce se rozhodl, že se po maturitě stane knězem a tak roku 1921 nastupuje do kněžského semináře v Olomouci. Zde ho však již zasahuje čas náboženských boju za zničení křesťanské jednoty(vznik církve Československé apod.). Sámotný Antonín sice neodpadne, ale dvakrát ze semináře uteče. Avšak vždy ho k návratu donutila myšlenka na arcibiskupa Stojana, kterého držel ve zvláštní úctě a který zemřel právě v osudném roce 1922. Seminář nakonec dokončí, ale většinou s myšlenkami proč být knězem, proč se tímto způsobem k Bohu utíkat a hlavně otázka jestli by dokázal být knězem dokanalým. V roce 1926 přijímá kněžské svěcení již s vědomím, že je jako nejposlednější z posledních hoden sloužit na vinici Páně. Po krátkém působení v kněžské službě byl velmi rychle povolán představenými do kněžského semináře, aby zde vykonával funkci spirituála, vychovatele kněží. Z počátku přijímá tuto funkci trpce, ale i přesto si po krátké době všechny bohoslovce získá k sobě a to i hlavně v době 2.světové války, kdy mnohým, kteří jsou nasazeni na nucené práce do Německa posílá alespoň punkta, témata na rozmyšlení a rozjímání s přiloženými duchovními texty.
Po roce 1946 již sice funkci spirituála nevykonává, ale i přesto zůstává se svým doktorátem teologie na bohoslovecké fakultě. V roce 1948 je odsud nucen odejít. Od roku 1950 je internován v Želivě spolu s dalšími biskupy veřejnými i tajnými(o sám jím zřejmě byl také). Po roce 1955 kdy byl propuštěn pracoval až do důchodu v kamenolomě na kopci Kotouč u Štramberku. V roce 1968 opět smí působit jako spirituál v semináři v Olomouci a jezdí každé prázdniny na poutní místo sv.Antonína na kopec Blatnice u jeho rodné obce Ostrožské Lhoty. V roce 1970 musí však ze semináře odejít kvůli přeorientování představených semináře na vstup sovětských vojsk do Československa. Působí nyní neustále v Blatnici a to až do roku 1975, kdy je zbaven státního souhlasu k výkonu kněžské činnosti a žije až do roku 1982, do své smrti, se svým synovcem P.Antonínem Dominikem na faře v Ludgeřovicích.
Když mu byl dán souhlas k vykonávání funkce zpovědníka, tak neustále zpovídal. Dne 30.října se ve zpovědnici začal klepat a byl ihned převezen do nemocnice, kde mu byla udělena svátost nemocných. Dne 3 listopadu po těžkých bolestech zde umírá.
Jeho beatifikační proces začal v Olomouci v rocev 1996 a roku 1999 byly dokumenty postoupeny do Říma. Zde je čeká důkladné prozkoumání ze stran církevních odborníků. Je zde také zapotřebí lekařsky doloženého zázraku s přímluvou na jeho osobu, který by pomohl ke zdárnému konci procesu.
P. Antonín Šuránek (1902–1982), kněz, teolog, narozený v Ostrožské Lhotě. Po maturitě, kterou složil roku 1922, studoval teologii v Olomouci, kde přijal v roce 1926 kněžské svěcení. Po třech letech kaplanské služby ve Slatinicích u Olomouce byl jmenován spirituálem olomouckého semináře. V roce 1946 byl na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci promován na doktora teologie. Po zrušení fakulty v roce 1950 se stal kooperátorem ve Velkém Ořechově. V roce 1951 byl zatčen, internován v premonstrátském klášteře v Želivě a později odsouzen do vězení. Po propuštění pracoval jako dělník v kamenolomu ve Štramberku. V roce 1968 nastoupil jako spirituál v obnoveném olomouckém semináři. O dva roky později byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské služby a odešel na odpočinek. Poslední roky svého života trávil v Ludgeřovicích u Opavy, kde mu byl udělen souhlas k výkonu kněžské výpomoci. Napsal pramenný životopis A. C. Stojana (pro potřebu beatifikačního řízení). Výtah z tohoto životopisu vyšel pod názvem Světlo z Beňova (1994). Zemřel v pověsti svatosti a je pochován ve svém rodišti. V 90. letech vyšly výbory jeho fejetonů pod názvem Kukátka, rozjímání a kázání Křížové cesty, Růžencová rozjímání (1998). V 90. letech byl zahájen proces jeho blahořečení.
Heslo převzato z publikace: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století vydané nakladatelstvím CDK www.cdk.cz
Pěšák Boží - film o životě a díle P.Antonína Šuránka je název pořadu, který TV Noe odvysílala v sobotu 20.května 2006. Film pojednává v 45 minutách o všem, co postihlo osobu P.Šuránka, spirituála olomouckého kněžského semináře, velkého vykládače písma, poutního kněze a tajného biskupa, žijícího třičtvrtě 20.století, jehož odkaz žije doposud.
